Vánoční příběh

Tyhle Vánoce budou stát za prd. Mám sice dvě děti, ale Štědrý den nechci strávit ani s jedním synem. Honza ten je starší má manželku Janu. Mají dvě děti Kamilku a Sebastiána.
Jana je taková ta biomatka, všechno bio a fair trade nebo jak se to říká, jednou když zjistila, že jsem vnoučatům dala Milku, zuřila a seřvala mě jako malou holku. Nechala jsem si to líbit, protože nechci, aby mě přestala pouštět za vnoučaty. Ty její blafy se nedají jíst. Na Štědrý den jedí nějaký bramborový salát ze sladkých brambor (kdo to kdy slyšel) a k tomu pečený losos a nějaká hnusná krémová polévka. Ani cukroví kvůli dětem neupeče. To se prostě nedá jíst! Co na tom, že je to zdravější. Jednou za rok snad kapr se salátem neuškodí. A pořádný cukroví taky ne, protože cukroví bez cukru je akorát tak „oví“. Já nevím jak vy, ale já bych něco, co se jmenuje oví, nestrčila do pusy ani za zlatý prase.
Karel, ten je jednou rozvedený. S jeho nynější manželkou jsem si prostě nesedla, ale člověka, co dává do bramborového salátu celer a vajíčko, nikdy nemůžu přijmout do rodiny. To přece musí pochopit každý. Jo, a její otec pracoval ve věznici, kde kdysi seděl Pepa, to jako můj muž, který před pěti lety zemřel.
Zápal plic to měl z toho věčnýho kouření. Hulil jako fabrika. Když jsem toho po 40 letech manželství začala mít dost, začal kouřit na dvorku tajně, no a jednou tam usnul a nachladil se.
No pak se vykurýroval, ale z toho ustavičného kašle dostal embolii. A to byl konec.
Karlova první manželka Miluška byla skvělá, moc jsem si s ní rozuměla. Je to skvělá ženská a když se rozvedli, dokonce u mě chvíli bydlela. A i když se odstěhovala, pravidelně mi volala a chodila ke mně na kafe. Naučila mě s internetem, a dokonce i s chytrým telefonem, ne, že bych ho používala, ale je dobrý to umět.
No, pak ale poznala jednoho Australana, je to super chlap, tak s ním odjela. Sice mi píše dopisy a snažíme si skypovat, ale to víte, časový posun. Letos mě k nim dokonce pozvala, ale já se bojím létání, tak jsem nikam nejela.
Letos jsem se rozhodla, že strávím Vánoce sama, Honzovi řeknu, že jsem u Karla, a Karlovi, že jsem u Honzy. Moje známá to tak dělá roky a nikdy si nikdo ničeho nevšiml.
Tak jsem si koupila kousek kapra a pár brambor. Udělala jsem si pořádný salát s majonézou a hořčicí, ne s žádnou sojanézou nebo co to dává Jana, hrášek, cibule a kyselý okurky. Nezapomenout na lák, ten dělá chuť a strukturu a salát vždycky čerstvý, žádný uleželý. Kapra hezky osmažit v trojobalu.
Tak jsem si dala Štědrovečerní večeři sama, podívala jsem se na Tři oříšky pro Popelku, jo tam byl ještě Trávníček fešák. Potom kouknout na Pelíšky, to je prostě skvělý film. Srpen 68 byl sice hrozný, nikdy na to nezapomenu, ale ten film je prostě skvělý.
Pak jsem si šla pro trochu cukroví a v tom slyším zvonek. Když jsem otevřela dveře, stála tam Miluška a ten její Australan.
Ten večer mi řekla, že se o mě bála a navíc, že v Austrálii je na ni moc horko a nikdo tam nejí bramborový salát a že ani Vánoce na pláži nejsou zrovna terno. Taky mi prozradila, že se stěhují do Prahy.
A byly to nejlepší Vánoce, i když byly na blátě a bez dárků, tolik jako ten večer jsem se snad nikdy nenasmála.
To byly moje poslední Vánoce.