Svou čtrnáctidenní odbornou praxi jsem strávila v Senátu Parlamentu České republiky. Seznámila jsem se tak nejen s činností senátorů, ale také odborníků, kteří senátorům jejich práci velmi usnadňují. Senát mi navíc umožnil prohlídku Poslanecké sněmovny a návštěvu jednoho z jejích jednání, a poskytl mi tak ucelený obrázek o cestě, kterou putují zákony, než konečně vstoupí v platnost.
Během čtrnácti dnů jsem si vyzkoušela psaní anotací k tiskům z Evropské unie a práci na legislativním odboru, ale také jsem navštívila několik výborů, z nichž nejzajímavější byl Hospodářský výbor a Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Viděla jsem tak projednávání novelizace stavebního zákona i zákona o vzdělávání zdravotních sester. Musím říci, že tyto výbory pro mě byly nesmírně přínosné, neboť samotnou by mě jinak asi nenapadlo se těmito zákony zabývat. Také jsem se dozvěděla, jakým způsobem vůbec jednání výboru probíhá.
Největším zážitkem však pro mě byla schůze Senátu, tzv. plénum. Viděla jsem sice projednávání pouze jednoho zákona, a to zákona o pedagogických pracovnících (kariérní řád), ale čtyři hodiny, které senátoři strávili debatou o tomto zákoně, mi pro utvoření představy o plénu stačily. Mohla jsem se pohybovat v sále přímo mezi senátory a roznášet pozměňovací návrhy či přihlášky do rozpravy, a myslím, že tento zážitek jen tak něco nepřekoná. Mohu totiž tvrdit, že jsem mluvila se senátory, i když se naše komunikace omezila pouze na „Prosím“ a „Děkuji“.
Závěrem bych ráda řekla, že praxi jsem si opravdu užila a děkuji zaměstnancům Senátu za její umožnění. Vůbec by mi nevadilo tam jednou pracovat, i když spíše na pozici legislativního odborníka. Každému, kdo přemýšlí, kam jít na praxi, Senát doporučuji!
Lucie Přenosilová, 2. B