První křik, první pláč

Od sousedské asistence k institucionalizovanému porodnictví 
Dne 20. června 2017 jsme v rámci hodin pečovatelství navštívili zajímavou výstavu v Muzeu hlavního města Prahy. Provázela nás paní lektorka, která nám rozdala pracovní listy, kde jsme si zaznamenávali nové poznatky o práci porodních bab v Čechách v 18. a 19. století. Během lektorovaného programu jsme si prostřednictvím skutečné historické osobnosti – porodní báby Ludmily Kapalínové (1780 – 1860) seznámili s dobou, kdy porodní báby získávaly odbornější vzdělání, na druhou stranu končilo jejich působení (vznik porodnic, objevy v medicíně).
Na výstavě nás zaujali doklady babického řemesla a porodnictví, například porodní nástroje a pomůcky, ale i ilustrace a předměty, týkající se přímo porodu a jejich dětí.
Výstava, spolu s lektorovaným programem byla pro nás velmi poučná. Nabídla nám srovnání současného moderního porodnictví s velmi nízkou úmrtností novorozenců s minulostí, kdy ženy měly  8 až 12 dětí a nedostatečnou péči po porodu nebo během porodu, 60 procent miminek umíralo, často zemřely i matky.
Uvědomili jsme si, že vymoženosti současné medicíny a porodnictví bereme jako samozřejmost, ale v minulosti příchod potomka na svět a porod matky, přinášel mnoho obav o jejich zdraví a život.

Margaret Pandeyan, Petra Švarcová