Dne 16. listopadu 2017 se naše třída zúčastnila workshopu s názvem Tak tohle neprojde!, který probíhal ve Skautském institutu. Workshop byl pořádán organizací Post Bellum, která zaznamenává příběhy pamětníků událostí 20. století a snaží se je šířit mezi veřejností. Mimo jiné pořádá zážitkové workshopy, jejichž účelem je zábavnou formou prohloubit naše vědomosti v oblasti moderních dějin.
Náš workshop byl zasazen do 70. let 20. století, kdy jsme po skupinkách tvořili samizdatové časopisy. Nejprve jsme si zahráli několik psychologických her, které nás připravily na vžívání se do rolí. Poté nás totiž rozdělili na dvě skupiny a všichni dostali přidělené role, které během workshopu ztvárňovali. Já osobně jsem byla spisovatelka s vynikajícími kontakty na Západě, takže mi režim nic hrozného udělat nemohl, všichni ale takové štěstí neměli.
Poté jsme začali vytvářet samizdatový časopis. Při vybírání článků, které do něj dát, jsme také měli přemýšlet, zda jednotlivé články projdou kontrolou KSČ, nebo ne. Po dokončení časopisu jsme se však sami stali komunistickými úředníky, kteří posuzovali časopis druhé skupiny, a je třeba říci, že ani jedna skupina časopis při kontrole nijak nešetřila. Následně jsme vyráběli druhé číslo časopisu, nicméně při kontrole jsme pak jako úředníci vyslechli několik členů druhé skupiny, kteří s námi ochotně spolupracovali. Na základě jejich výpovědí jsme jednotlivým členům navrhli tresty.
Poté nás čekaly další výslechy, a tentokrát jsme byli všichni v roli vyslýchaných. Organizátoři se skvěle zhostili rolí pracovníků StB a snažili se, abychom si dokázali představit, jak to u výslechu mohlo opravdu vypadat – podkopávali nám židle, křičeli na nás, hráli nám na city nebo nám svítili lampou do očí. Ačkoli se tím většina z nás spíše bavila, shodli jsme se na tom, že příjemné nám to nebylo.
Dva členové každé skupiny byli posláni na několik let do vězení. Po jejich propuštění jsme se opět sešli, vytvořili poslední číslo časopisu a hlavně si to vyříkali s těmi, kdo spolupracovali s StB. Během tvorby posledního čísla jsme se také jeden po druhém zvedli a podepsali za svou roli buď Chartu 77, nebo Antichartu. Tím jsme naši roli opustili. Na závěr workshopu jsme celou akci vyhodnotili a zapřemýšleli jsme nad tím, proč naše postavy bojovaly proti režimu a z jakého důvodu pak podepsaly Chartu 77 nebo naopak Antichartu.
Myslím, že tato akce pro naši třídu byla velmi přínosná. Dovedeme si teď lépe představit, jak to za minulého režimu v České republice probíhalo, ale také víme více o tvorbě samizdatu a „zakázané literatury“, což můžeme využít v hodinách českého jazyka. Ráda bych za celou třídu poděkovala Mgr. Yvettě Halešové, která pro nás celou akci zajistila.
Lucie Přenosilová, 3. B